Proč jet v roce 2019 na tábor?

Doba se mění, nicméně tábory (alespoň ten náš) zase tolik ne. V jádru jde pořád o to stejné, a to se nezmění nikdy. Strávit kvalitní čas v přírodě a naplnit ho společnými aktivitami, od běhání po Vysočinských lesích, koupání v Plačkovském rybníku, po opékání buřtů u táboráku a zpívání nikdy nestárnoucích odrhovaček za doprovodu kytary a cvrčků. Dva týdny uprostřed léta kousek od Humpolce, pryč od městského shonu a každodenních povinností.


Odpočinout si od rodičů (o oni od nás) je základem dobrých rodinných vztahů, to se ví. Každý den se budit do vůně čerstvého vzduchu a nachystané snídaně se dnem plným hraní her a soutěžení před sebou. Po dni, který uteče jako voda, ulehat s plným břichem a pocitem, že jsem své družince pomohl získat body do celotáborové hry, a těšit se na možnost získat ještě více slávy a respektu v následujících výzvách. Naučit se praktickým věcem a smát se na hlavu postaveným historkám, u kterých nejde poznat, zda jsou pravdivé, či vymyšlené. Hlídat noční tábor před vnějšími hrozbami a zajistit ostatním klidný spánek.


Sbírat suvenýry a ceny jak na běžícím pásu a nebát se, že přijedu domů s prázdnou. Není to ovšem samá smetana, dříví se samo nenanosí a taky jsem ještě neslyšel o nádobí, které by se magicky umylo. Pro bezproblémový chod tábora je nutno i trochu práce, ale když se zapojí všichni, tak to uteče jak nic a může se vrátit zpátky k zábavě. V (ne)poslední řadě se v koutu duše obávat, kdy přijde ten ucha trhající příkaz: „Tak a balit, jede se domů!“. Naštěstí v tom člověk není sám, to stejné cítí i kamarádi a vedoucí. Stále však platí, že vzpomínky zůstanou a vždy je tu přece příští rok, protože my se nikam nechystáme. Takže ano, myslím, že stále máme proč jet na tábor.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *